O mně
Životní cesty vedou člověka tam, kam mají. Zkratky neplatí, i když bychom si cestu často velmi rádi zkrátili, respektive vybrali jinou, hezčí, jednodušší. Prožití a pochopení věcí nejde nastudovat, nejde přenést jinak než osobním zážitkem. Ne nadarmo se říká "sytý hladovému nevěří". Rád bych Vás na Vaší cestě doprovázel, dělal jí jednodušší a složité úseky Vám pomohl překonat rychleji a z těch krásných úseků zase vytěžit co nejvíce.
Věci, které při koučinku používám, jsou věci, které mě efektivně pomohly v konkrétních životních situacích. Některé jsou známé, některé jsem intuitivně upravil, tak aby lépe fungovaly. V minulosti po jedné nečekané události jsem hledal pomoc, psychicky mě to semlelo tak, že se to projevovalo i fyzicky. Vyzkoušel jsem různé klasické i alternativní metody, moc nepomohly. Tak jsem si pomohl nakonec sám. To byl začátek mé nové cesty.
Jsem táta třináctiletého kluka. Vím, jak život může být těžký a jak zvládat složité životní situace. Před lety jsme byli na dovolené, z ní jsme se vrátili se synem už sami. Manželka měla tragickou nehodu na kole. První dny člověk fungoval v jiném stavu. Po dvou týdnech nastal ale zásadní obrat. Moje okolí už pomoc nenabízelo, viděli, že jí nepotřebuji. Začal jsem zase žít plným životem. K úplnému uzdravení duše došlo až za několik měsíců. Předcházely tomu určité kroky, jež to výrazně urychlily, bolest zmenšili a pak úplně odstranili. Vím, jak ztráta bolí, vím, jak jí rychleji zvládnout a opět šťastně žít. Rád Vám pomohu, pokud potřebujete.
Náročné životní situace nás můžou velmi posílit. Zvýší se naše odolnost, často to ani nevnímáme. Život nás někdy pěkně trénuje. I když se o to neprosíme, většinou to má ale v dlouhodobějších horizontu pozitivní výsledek, někdy i velmi výrazný. Často a je to naprosto v pořádku, je třeba si říct o podporu a pomoc. Někdy je to nezbytné, skoro vždycky efektivnější. Někdy to ale neumíme říkat, je to ale pro obě strany prospěšné, Vaše okolí Vám rádo pomůže anebo se můžete obrátit na někoho, kdo má nadhled a odstup a od Vaší situace, třeba na mě. Pamatujte, nejste na to sami.
V roce 2009 jsem pracoval v jedné mezinárodní firmě. Najednou, nečekaně po čtyřech letech se mnou nevybíravě vyběhli. Musel jsem bojovat o moje právo na odstupné, stres, pocity odkopnutí a ošklivé chování se podepsalo na mém zdraví. Záda začala bolet. Velmi rychle se to zhoršovalo. Diagnóza vyhřezlá ploténka, bolest vystřelovala do nohy, prášky na bolest nezabíraly. Nemohl jsem se předklonit ani ke kolenům. Naštěstí moje okolí pomohlo, dostal jsem se k panu Kolářovi do Motola. Hrozila operace. Stačilo ale intenzivně pracovat na psychice, držení těla se tím samovolně výrazně zlepšilo, a samozřejmě cvičit. Vždy je potřeba pracovat komplexně na více frontách. Po několika týdnech jsem byl k nepoznání. Záda se později párkrát ještě ozvaly, většinou v období stresu, ale stále méně častěji. A jsme zpátky u té odolnosti. Teď sportuji bez omezení. Téměř vždy existuje cesta, která situaci umí zlepšit, napravit, někdy to jde rychle, někdy trvá déle a vyžaduje spoustu trpělivosti, ale výsledek stojí za to. Jak se říká "It is simple, but not easy" (mám pocit, že to v angličtině zní nějak lépe).
Zdravý životní styl. I zde mohu být nápomocný. Před několika lety jsem byl trochu oplácaný a spíš "měkouš než tvrďák" index BMI byl sice kolem 25, z této perspektivy to nebylo tolik špatné, ale mohlo to být určitě lepší. Rozhodl jsem se, že to změním. To je vždy důležitý moment v životě. Pevné rozhodnutí, které je podpořeno správnou motivací a vizí, spouští síly, které nás k vedou k cíli. Teď už několik let vážím stabilně o cca 15 kg méně. Povedlo se to bez úmorného cvičení a diet. Píšu to tady proto, abych ukázal že to jde. I tady platí "je to jednoduché, ale ne snadné". Kdyby to bylo tak snadné, tak by statistiky ohledně nadváhy říkali něco jiného (v české republice je to více 60%). Nabízím tedy podporu a vedení i v této oblasti. Jde o komplexní nastavení, v žádném případě nejde jen o stravování a pohyb, i když ten je velmi důležitý. Jde i o mentální nastavení, správnou motivaci, která po jednom týdnu nezmizí, odstranění případných překážek, pochopení souvislostí, v neposlední řadě nastavení co nejlepších podmínek pro požadovaný výsledek.
Vztahy, a hlavně partnerské vztahy, je ta největší škola v životě, a to na celý život. Neustále se můžeme na nich něco učit. Často se opakují podobné věci, naše stejná reakce, stejné myšlenkové pochody, emoce spouštěné egem, které je v popředí a "křičí" co si to dovolil/a, já bych, já chci, já potřebuji apod. Máme prostě zas a zas možnost udělat to lépe, jinak, vystoupit z kruhu, poodstoupit. Rozchody mě v minulosti často velmi zasáhly, samozřejmě ty, kdy jsem dostal kopačky já. Vyrovnat se s tím mi trvalo kdysi měsíce, pak už týdny a nakonec ještě kratší dobu. Vždy to bolí, když Vás milovaný člověk v životě už nechce. Fáze po rozchodu se dají ale výrazně zkrátit. A člověk je tak dříve připravený na nové věci, které mohou přijít, jen když ty staré pustíme. Když se něco rozpadne, něco nového může vzniknout. Není to snadné, člověk si tím musí projít, ale nemusí na to být sám a může to být mnohem rychlejší. Pamatujte, nejste na to sami.